Kázání o oknech

Napsal Plazík st.

Sobota, 16 květen 2009

Pravidelné kázáníčko husitského faráře Jana Bohuslava. ánoce se nám blíží a advent zkracuje, vrcholí přípravy a bude to čím dál tím horší. Čím méně času zbývá, tím více lidé běhají a stresují se. Máme takový národní sport stěžovat si na mytí oken, které jaksi tradičně patří k předvánočnímu koloritu v naší zemi. Proč? Není jednoduché odpovědět. Většina lidí - a přiznejme si, že jsou to především naše něžné polovičky- mytí oken moc nemiluje, je to asi způsobeno zimou za oknem a tak. Na druhé straně ovšem musíme jasně říci, že většina lidí má ráda čistá okna. Napadlo mě, že v rámci adventních příprav našich srdcí není mytí oken tak špatné. Představte si totiž, že někdo umyje okna a už tam nedá záclony. Moc lidí to nedělá, ale bez záclon či závěsů ta okna chvíli jsou. V té kouzelné chvíli je do našich příbytků vidět mnohem víc než normálně. Nepoučený pozorovatel by se mohl domnívat, že mu schválně ukazujeme své soukromí snad proto, že je přímo ukázkové. Vím, že je to přehnané. Nechce po nás ale něco takového Pán? Nemáme být světlem světa, nemáme vodit slepé z temnot? V adventu bychom měli uklízet ve svých vztazích. U nás doma by se to mělo projevit nejdřív, už teď bychom měli pozorovat jisté změny. Měly by mít velmi konkrétní podobu odpuštění, pochopení, pomoci, lásky. Tyto dary adventu by se měly stát ozdobou našich příbytků. Zkusme si tedy při mytí oken či při pohledu z umytého okna uvědomit, že u nás doma se odehrává začátek dalších dějů, že bychom měli mít odvahu žít jako ve skleněném domě, tak, aby lidé mohli v dobrém závidět. Přeji vám, aby se to s každým adventním dnem stávalo více a více realitou. Přeji pevné nervy a pevné odhodlání. Samo se to nestane. A nezapomínejte, jen lidé nevidí přes závěsy, Bůh vidí i to, co je skryté pouze v našich srdcích. Bůh nepotřebuje naše čistá okna. Zdeněk Bohuslav Ivo  Kraus

 

< Předch.		Další >