Ve druhé kapitole historie lounské hudební scény se její autorka Petra Nechutná podívala na Lounský underground. V prvé části to bude Humus Debilitae a Les Symboles.

2. Lounský underground

V Lounech má underground letitou tradici a místním slouží především jako zdroj odreagování a zábavy. V těchto skupinách hrávali a hrají většinou hudební laici, kteří hrají hlavně pro publikum. Ani jedna z těchto kapel nemá vysoké ambice a občasné vystoupení na koncertech v Lounech jim k fungování bohatě stačí.

2. 1. Humus Debilitae

Celá tato kapitola byla napsána s přispěním informací z rozhovorů s Pavlem Nadoleckim a Tomášem Aulickým.

Název Humus Debilitae pochází z roku 2000. Pavel Nadolecki si zlomil nohu a půl roku byl doma. V této době začal psát časopis Punktimes, plný vtipných článků a legračních inzerátů. Jeden inzerát popisoval velmi kvalitní a vyzrálé víno Humus Debilitae a toto označení se hudebníkům natolik zalíbilo, že podle něj později pojmenovali svou nově vznikající kapelu.

Hudební uskupení Humus Debilitae vzniklo v březnu 2001 díky inspirativnímu výletu do lesů u Žerotína. Výprava skupiny kamarádů a zážitky z ní pomohly vzniknout nové skupině a její první vlně písniček. Na začátku měla tato kapela čtyři členy: Dušan Gráf bubnoval na bicí, Tomáš Aulický a Pavel Nadolecki hráli na elektrické kytary a zpívali a Lukáš Kozumplik hrál na baskytaru. V této sestavě odehráli svůj první koncert 10. března v hudebním klubu Sklípek.

Lukáš Kozumplik odešel už po čtrnácti dnech a na baskytaru začal hrát Dušan Gráf. Hostujícím, a po několika týdnech i stálým bubeníkem, se stal Karel Ploranský, na podzim ale z kapely odešel. Ve stejném okamžiku přibrali tito muzikanti mezi sebe Ondřeje Štípka, který hraje v Humus Debilitae na bicí dodnes. V roce 2004 odešel Dušan Gráf a úlohu basisty převzal Antonín Litera.

Druhá vlna inspirace potkala tyto muzikanty o rok později a opět v prostředí lesů u Žerotína. Dvě vlny písniček, které zasáhly tuto hudební skupinu, tvoří většinu jejich repertoáru dodnes. Pokud někdo přijde s nápadem na novou píseň, většinou se nezalíbí všem členům a zůstávají u starých a publikem oblíbených skladeb. Hudba zmíněné kapely je velmi spontánní a sami hudebníci ji označují za romantický primitivismus a fauna rock. Humus Debilitae je skupinou s více koncerty než zkouškami a to dokazuje i skutečnost, že nemá vlastní zkušebnu a scházejí se ve zkušebně Ondřeje Štípka.

Už 9 let tito hudebníci koncertují v Lounech s téměř nezměněným repertoárem, a přesto mají u lounských milovníků hudby stále bouřlivý úspěch. Nápady a síla, kterou před několika lety načerpali členové této skupiny v lese, jim vydržela déle, než si dokázali představit.

2. 2. Les Symboles

Celá tato kapitola byla napsána s přispěním informací z rozhovoru s Janem Gajdošíkem.

2. 2. 1. Humble Beat

Hudební skupinu Humble Beat založili studenti lounského gymnázia. Jejími členy byl Jan Louka obsluhující elektrickou kytaru, Jiří Mates hrající na baskytaru, Tomáš Sachr hrající na elektrickou kytaru, Jan Gajdošík zpíval, Tomáš Šícha hrál na bicí a poslední dva měsíce jim bubnoval Jindra Krejčí. Společně tito začínající muzikanti hráli v kapele, která hrála „dětský punk-rock“ od roku 2001 do léta 2002. Tito studenti se zajímali o podobnou hudbu, ale po maturitě se jejich cesty rozešly a během léta se kapela rozpadla. Ještě stihli natočit CD: Potloukáme se a poté už se jako kapela nesešli.

2. 2. 2. Les Symboles

Kapela Humble Beat se rozpadla v létě 2002, ale některým hudebníkům, kteří v ní hráli, se zastesklo po společném hraní a koncertování a v roce 2004 opět založili kapelu s názvem Les Symboles. V této nové skupině hrál na elektrickou kytaru Jan Louka, Jan Gajdošík zpíval a dalšími členy byli Petr Šmatlák s dětskými miniklávesami, Petr Novák zde hrál nějakou dobu na baskytaru a Tomáš Aulický hrající na bicí. Tomáš Aulický dříve jenom hostoval na zkouškách, později se stal stálým členem a před dvěma lety z této skupiny odešel. Odešel také Jan Gajdošík, který nechodil pravidelně na zkoušky a dnes je pouze hostujícím zpěvákem.

Tato skupina hraje muziku označovanou jako „symbolický dadarock“, kde texty dávají smysl a pro jejich písně je „důležité disko 1 a disko 2 na dětských varhánkách“. Přestože zde hrají muzikanti, kteří umí hrát na nástroje, jejich hudba někdy postrádá melodii a jejich koncerty často odpovídají tomu, že se jedná pouze o kamarády, kteří se sejdou jednou před koncertem a pak spolu nehrají třeba půl roku.

Pokračování příště (Lounský underground 2).

Předchozí články.